„Myslím pozitivně a tím odháním ty negativní věci,“ říká v rozhovoru Hana Svobodová (31), I. Česká vicemiss (2008), nyní pracující maminka. Téměř před šesti lety si nechala při porodu odebrat a uchovat pupečníkovou krev pro svého syna Sebastiana. Jak se Hance dnes daří, jak zpětně hodnotí toto své rozhodnutí, co dnes dělá a co by vzkázala maminkám? I na to jsme se ptali při příjemném rozhovoru v jedné útulné holešovické kavárně.
Co teď děláte? Když jste končila svoji „kariéru“ v modelingu, tak jste říkala, že půjdete pracovat někam do kanceláře…
(úsměv) Já už vůbec nejsem zvyklá na rozhovory… Ale ano, jak jsem řekla, tak se skutečně stalo. Získala jsem praxi v marketingu a public relations a teď bych ráda trochu změnila obor a nastupuji jako asistentka do architektonického studia.
Takže se nechystáte na comeback? Přeci jen, pořád působíte svým půvabem jako zjevení…
To určitě ne. (smích) Byla jsem v tom modelingovém kolotoči od šestnácti let a normální člověk to nemůže moc dlouho vydržet. Já navíc na to nejsem povahově vybavená, mám svojí hlavu, své představy, svojí svobodu.
A co Váš syn, jak se mu daří – je pořád zdravý?
Já doufám, že ano a doufám, že to tak i zůstane. Sebastianovi je teď pět a půl, chodí do školky, od září bude předškoláček a všechno je tak, jak má být. Naštěstí. Jako asi každý kluk v jeho věku je přiměřeně zlobivý, ale jinak je to suprovej chlapeček.
Ptám se Vás na to zdraví Sebastiana proto, že některé maminky říkají, že když si uloží pupečníkovou krev, tak tím přivolají nějaká nepříjemná onemocnění…
To je úhel pohledu těch maminek. Já jsem asi víc racionální, přemýšlím dopředu a radši jsem připravená na všechno, co může nastat. A taková je realita, děti mohou onemocnět, bez ohledu na to, jestli na to myslíte nebo ne. Takové věci se bohužel stávají a nevyhýbají se nikomu.
Jak vás vlastně napadlo, že si uložíte pupečníkovou krev?
Úplně náhodou. Víte, jak těhotné maminky hledají kočárky, oblečení a všechno pro miminko, tak já také hledala na internetu, jaké jsou novinky a možnosti ochrany zdraví dítěte. A našla jsem, že se dá uložit pupečníková krev, která případně může pomoci při některém onemocnění. Zdálo se mi to jako skvělá věc, tak proč to neudělat? Přesvědčily mě argumenty, které zaznívaly ve prospěch uložení. Zdravotnictví jde hrozně rychle dopředu, tak si myslím, že to v budoucnosti bude to nejlepší, co může Sebastian mít.
Jak to pak dále probíhalo?
Ptala jsem se pak na další informace po telefonu, dostala všechny dokumenty a jinak jste všechno vlastně zařídili za mě. Porod pak proběhl císařem, a i když jsem byla při vědomí, tak jsem si ani nevšimla, že mi něco odebírají. Absolutně nenáročný zákrok, kterého si během porodu ani nevšimnete.
Budoucí maminky se často spoléhají na dobré rady kamarádek, gynekologa nebo porodní asistentky…
(úsměv) To je možné, ale mně bylo 25, když jsem rodila, takže jsem ve svém okolí žádné těhotné kamarádky rozhodně neměla. Ale tak jako tak se řídím vlastní hlavou – tím, co si přečtu, zjistím, zvážím pro a proti. Své doktorky jsem se na to neptala. Zaujalo mě, že můžu pro své dítě udělat něco, co není úplně standardní. A to se mi líbilo. Než tady řešit jen ty kočárky, oblečky, pokojíčky, vitamíny a všechny ty praktické věci. Mě přesvědčilo to, co jsem tam viděla a slyšela. A i kdyby to nakonec třeba nepomohlo, nebo to nefungovalo, tak budu mít stejně dobrý pocit, protože v té době, kdy se Sebastian narodil, tak jsem pro něj udělala maximum.
Co byste vzkázala maminkám, které se nyní mohou rozhodovat o tom, zda si uloží pupečníkovou krev anebo tkáň pupečníku?
Myslet pozitivně. Já tak myslím, a tím odháním ty negativní věci. A že jich kolem mě není málo! A pokud vstoupí do mého života nějaký další chlap, se kterým přijde další miminko, tak do toho půjdu určitě znovu.
Děkuji za rozhovor.
