Hypoxicko-ischemická encefalopatie
Titulní strana / Oblasti léčby / Hypoxicko-ischemická encefalopatie
Hypoxicko-ischemická encefalopatie (HIE) je klinicko-patologická jednotka, která vzniká v důsledku difuzního hypoxicko-ischemického postižení centrálního nervového systému u donošeného novorozence. Nejčastější příčinou je perinatální asfyxie. U nedonošených novorozenců za těchto podmínek vzniká periventrikulární leukomalacie.
Rozsah poškození centrální nervové soustavy závisí na závažnosti HIE. U těžkých forem HIE se udává mortalita 25−50 %. K úmrtí většinou dochází během prvního týdne života v důsledku multiorgánového selhání. Asi 80 % dětí s těžkou HIE, které přežily, mají závažné komplikace, mezi které patří zejména dětská mozková obrna, psychomotorická retardace, hluchota, slepota, epilepsie. Důsledky HIE je v indikovaných případech možné zmírnit pomocí řízené hypotermie, hyperbarickou léčbou a experimentálně lze použít vlastní pupečníkovou krev dítěte, pokud byla uchována při porodu.
Experimentální léčba a klinické zkoušky
Pozitivní účinky buněčné terapie u hypoxicko-ischemické encefalopatie (jedna z Honzíkových diagnóz) byly popsány vědeckými týmy v mnoha odborných článcích. Například v prestižním odborném časopise Pediatric Research byla již v roce 2017 publikována studie využití buněčné terapie novorozenecké hypoxicko-ischemické encefalopatie, která otevírá otázku vytvoření nových protokolů pro prevenci ischemického poškození mozku.
Dále se lze opřít o studie dr. Joanne Kurtzberg z Duke University, ale také o Yoshiaki Sato (Nagoya University Hospital, Nagoya) a Masahiro Tsuji (Kyoto Women’s University, Kyoto, Japan) a dále o již zmiňovaný pediatrický výzkum nebo jiný pediatrický výzkum publikovaný Pedro M. Pimentel-Coelho, Paulo H. Rosado-de-Castro, Lea M. Barbosa da Fonseca a Rosalia Mendez-Otero (Universidade Federal do Rio de Janeiro, Rio de Janeiro, Brazílie) dále například o kazuistiku A. Jensena a E. Hamelmanna (Ruhr-University Bochum, Německo).
Sourozenecké podání pro léčbu hypoxie
Byly rovněž zaznamenány případy využití sourozenecké pupečníkové krve pro léčbu kóma po tonutí. Ani ne tříletá Sofie téměř utonula, když se pod ní prolomil led. Stav dívky byl hodnocen jako kritický. Diagnóza: hypoxicko-ischemické poškození CNS, decerebrační rigidita. Sama neměla uchovanou vlastní pupečníkovou krev, ale v té době byla její matka těhotná a očekávala druhou holčičku. Lékaři jí poradili, aby se použila její pupečníková krev pro léčbu. Naštěstí byla krev kompatibilní a po první transfúzi se vše začalo obracet k lepšímu. Zmizely křeče a neurologický deficit, po dvou měsících začala Sofie sama polykat.
Mimo terapii pupečníkovou krví, Sofie pravidelně podstupovala různé rehabilitační programy. Její matka si myslí, že to ale byla právě pupečníková krev, která zapůsobila na Sofiino tělo jako elixír života a nakopla jej k regeneraci. „Kmenové buňky pupečníkové krve jsou jako chytrý doktor, jakmile se dostanou do těla, putují tam, kde jsou potřeba k léčbě“. Dnes je to již deset let po léčbě a Sofie chodí do osmé třídy. Na začátku léčby byla naprosto paralyzované dítě a po několika letech terapie je z ní šťastná holčička. Stále má problémy s řečí a s matematikou, ale chodí do školy a komunikuje s ostatními dětmi.
