Byly rovněž zaznamenány případy využití sourozenecké pupečníkové krve pro léčbu kóma po tonutí. Ani ne tříletá Sofie téměř utonula, když se pod ní prolomil led. Stav dívky byl hodnocen jako kritický. Diagnóza: hypoxicko-ischemické poškození CNS, decerebrační rigidita. Sama neměla uchovanou vlastní pupečníkovou krev, ale v té době byla její matka těhotná a očekávala druhou holčičku. Lékaři jí poradili, aby se použila její pupečníková krev pro léčbu. Naštěstí byla krev kompatibilní a po první transfúzi se vše začalo obracet k lepšímu. Zmizely křeče a neurologický deficit, po dvou měsících začala Sofie sama polykat.

Mimo terapii pupečníkovou krví, Sofie pravidelně podstupovala různé rehabilitační programy. Její matka si myslí, že to ale byla právě pupečníková krev, která zapůsobila na Sofiino tělo jako elixír života a nakopla jej k regeneraci. „Kmenové buňky pupečníkové krve jsou jako chytrý doktor, jakmile se dostanou do těla, putují tam, kde jsou potřeba k léčbě“. Dnes je to již deset let po léčbě a Sofie chodí do osmé třídy. Na začátku léčby byla naprosto paralyzované dítě a po několika letech terapie je z ní šťastná holčička. Stále má problémy s řečí a s matematikou, ale chodí do školy a komunikuje s ostatními dětmi.