Kde se používají
kmenové buňky

Kmenové buňky jsou buňky schopné sebeobnovy a diferenciace, tedy přeměny na různé specializované typy buněk, a právě proto představují zásadní součást moderní medicíny. Nacházejí se v embryích i u dospělých jedinců – mezi hlavní zdroje patří kostní dřeň a pupečníková krev. Dospělé kmenové buňky jsou multipotentní a regenerují a opravují tkáně v orgánech, zatímco embryonální kmenové buňky se mohou vyvinout ve všechny tělesné buňky. Díky těmto vlastnostem se kmenové buňky využívají v regenerativní medicíně, při léčbě hematologických malignit, leukémie, neurologických, onkologických a imunitních onemocnění i při obnově tkání například po popáleninách nebo u roztroušené sklerózy.

Pro těhotné ženy a rodiče v ČR, kteří zvažují uchování pupečníkové krve pro budoucí léčbu dítěte nebo dalších členů rodiny, je důležité vědět, jaké mají kmenové buňky reálné využití a jaké možnosti dnešní medicína nabízí. Tento článek shrnuje, kde a jak se kmenové buňky v medicíně používají, jaké nemoci lze jejich transplantací léčit, jak se tato léčba vyvíjela a co obnáší skladování pupečníkové krve včetně praktických informací pro výběr banky. Právě rostoucí využití kmenových buněk v léčbě závažných onemocnění a regeneraci tkání dělá z tohoto rozhodnutí téma, které může ovlivnit budoucí zdravotní možnosti dítěte i celé rodiny.

Nyní se podívejme, jak se rozvíjela léčba kmenovými buňkami a jaké jsou její hlavní oblasti využití, včetně toho, jaké významné možnosti nabízí kmenové buňky z pupečníkové krve.

Rozvoj léčby kmenovými buňkami

Poprvé byly s úspěchem použity kmenové buňky z pupečníkové krve v roce 1988 ve Francii. O několik let později se tato metoda začala používat také v dalších evropských zemích. K vysvětlení, jak fungují, stačí říct, že kmenové buňky v těle pomáhají obnovovat buněčné struktury organismu a nacházejí se v embryích i u dospělých jedinců. V roce 2007 byla poprvé použita pupečníková krev z PBKM. Doposud bylo po celém světě transplantováno více než 85 000 jednotek kmenových buněk z pupečníkové krve (zdroj: https://parentsguidecordblood.org/en/news/cord-blood-utilization-booming-china), zachráněno mnoho lidských životů i zdraví. V České republice rovněž existuje možnost transplantace pupečníkové krve.

Současná medicína se neustále vyvíjí a seznam onemocnění, u nichž je transplantace kmenových buněk terapeutickým standardem, stále roste. Embryonální kmenové buňky, které se získávají z embryí vyvíjejících se z vajíček oplodněných in vitro, jsou pluripotentní, nacházejí se pouze v embryích a mohou se vyvinout v téměř všechny tělesné buňky. Ve výzkumu se používají také k testování nových léčiv bez nutnosti testování na lidech. Jejich využití ale provázejí etické a technické výzvy. Dospělé kmenové buňky mohou mít schopnost nekonečně se dělit a využívají se v regenerativní medicíně pro buněčné terapie.

Nyní se podívejme, která onemocnění lze léčit pomocí kmenových buněk.

Seznam onemocnění léčených transplantací kmenových buněk

Akutní leukémie

Akutní lymfoblastická leukémie (ALL)

Akutní bifenotypová leukémie

Akutní myeloidní leukémie (AML)

Akutní málo diferencovaná leukémie

Chronické leukémie

Chronická myeloidní leukémie (CML)

Chronická lymfocytární leukémie (CLL)

Juvenilní chronická myeloidní leukémie (JCML)

Juvenilní myelomonocytární leukémie (Naegeleho leukémie) (JMML)

Chronická myelomonocytární leukémie (CMML)

Myelodysplastický syndrom

Refrakterní anémie (RA)

Refrakterní anémie s prstenčitými sideroblasty (RARS)

Refrakterní anémie s nadbytkem blastů (RAEB)

Refrakterní anémie s nadbytkem blastů v období transformace (RAEB-T)

Onemocnění způsobená defektem kmenové buňky v organismu

Aplastická anémie (těžká)

Fanconiho anémie

Paroxysmální noční hemoglobinurie (PNH)

Myeloproliferativní syndromy

Akutní myelofibróza

Myelofibróza

Pravá polycytémie

Esenciální trombocytémie

Agnogenní myeloidní metaplazie

Nádorové (proliferativní) syndromy lymfatického systému

Non-Hodgkinův lymfom

Hodgkinova choroba

Prolymfocytární leukémie

Onemocnění fagocytů

Chediak-Higashi syndrom

Chronická granulomatózní choroba (CGD)

Deficit neutrofilního aktinu

Retikulární dysgeneze

Onemocnění spojená s poruchou nebo nedostatkem enzymových funkcí

Hurlerův syndrom (MPS-IH)

Scheieho syndrom (MPS-IS)

Hunterův syndrom (MPS-II)

Sanfilippův syndrom (MPS-III)

Morquiův syndrom (MPS-IV)

Maroteaux-Lamyho syndrom (MPS-VI)

Slyho syndrom – mukopolysacharidóza typu VII (deficit beta-glukuronidázy)

Adrenoleukodystrofie

Mukopolysacharidóza (MPS)

Mukolipidóza II

Krabbeho leukodystrofie

Gaucherova choroba

Niemann-Pickova choroba

Wolmanova choroba

Metachromatická leukodystrofie

Jiné dědičné choroby

Lesch-Nyhanův syndrom

Hypoplazie chrupavek a vlasů

Glanzmannova trombastenie

Osteopetróza (mramorování kostí)

Dědičné poruchy krevních destiček

Amegakaryocytóza (vrozená trombocytopenie)

Onemocnění plazmatických buněk

Mnohočetný myelom

Plazmocytární leukémie

Waldenströmova makroglobulinémie

Jiné zhoubné nádory

Karcinom prsu*

Ewingův sarkom

Neuroblastom

Karcinom ledviny*

Dědičné anomálie červených krvinek

Čistá červená aplazie

Beta-talasemie

Srpkovitá anémie

Dědičné poruchy imunitního systému

Ataxie-telangiektázie

Kostmannův syndrom

Poruchy adheze leukocytů

DiGeorgeův syndrom

Syndrom „nahých“ lymfocytů

Omennův syndrom

Těžká kombinovaná imunodeficience (SCID)

SCID s deficitem adenosindeaminázy

SCID s nedostatkem T- a B-lymfocytů

SCID s nedostatkem T-lymfocytů a normálním počtem B-lymfocytů

Běžná variabilní imunodeficience (CVID)

Wiskott-Aldrichův syndrom

Porucha proliferace lymfocytů vázaná na chromozom X

Histiocytózy

Hemofagocytóza

Histiocytóza X

Familární erytrofagocytární lymfohistiocytóza (FEL)

*Transplantace u těchto onemocnění mohou být prováděny ve výjimečných klinických situacích. Nejedná se o metodu léčby první volby.

Podání kmenových buněk přináší pacientům výhody při neurologických onemocněních, jako jsou autismus a dětská mozková obrna.

Častěji, než si myslíte

Zjistěte, kolik našich pacientů již využilo terapii kmenovými buňkami. Pro širší pochopení platí, že kmenové buňky zahrnují vlastní i darované varianty a dospělé buňky v těle mají schopnost vytvářet specializované tkáně, takže jejich přínos není jen pro hematologii, ale i pro regeneraci dalších tkání a orgánů. Tyto typy buněk se mohou uplatnit velmi prakticky: dospělé kmenové buňky regenerují a opravují poškozené tkáně v orgánech, např. při popáleninách nebo roztroušené skleróze. Podle toho, z kterých tkání pocházejí, mají různé možnosti využití a představují také důležitý směr výzkumu; v některých oblastech se sleduje jejich vliv na obnovu kožních buněk a tvorbu elastinu, tedy procesy spojené s dělením buněk a regenerací tkání.

Zjistit více

Skladování pupečníkové krve

Skladování pupečníkové krve je součástí regenerativní medicíny a uchovávání biologického materiálu může být důležité pro budoucí léčbu, proto mnoho rodičů zvažuje proč se vyplatí pupečníkovou krev uchovávat pro rodinu. Biologický materiál se uchovává ve schválených superčistých laboratořích a pupeční krev se může skladovat až 20 let. Při výběru banky je vhodné věnovat pozornost následujícím bodům:

Délka skladování (pupečníková krev může být uchovávána až 20 let)

Ceny za uchovávání (liší se mezi bankami, některé nabízejí slevy na první rok)

Kvalita laboratorního zpracování

Certifikace a akreditace laboratoře

Možnost dlouhodobého skladování

Shrnutí

Kmenové buňky se využívají nejen při transplantaci kostní dřeně k léčbě leukémie, ale také v léčbě neurologických, onkologických a imunitních onemocnění a v regenerativní medicíně pro buněčnou terapii. Díky svým unikátním schopnostem představují kmenové buňky klíčový nástroj současné i budoucí medicíny a jejich význam stále roste.

Kde se používají kmenové buňky